Španělština je krásný jazyk, který nejen úžasně zní, ale jeho znalost nám otevírá spoustu dveří. Proto jsem opravdu šťastná, že jí rozumím skoro jako své rodné češtině a můžu vyrazit na vlastní pěst do Španělska či Latinské Ameriky, aniž bych se musela strachovat, že se nedomluvím. Zejména ve Střední a Jižní Americe nám totiž angličtina bohužel nepostačí.

Jak říkával Federico Fellini Jiný jazyk je jiná vize života, a já s ním musím naprosto souhlasit. Kdybych uměla jen česky, můj život by vypadal úplně jinak. Ohromně si užívám, že na mě během cest nekoukají jako na neznalou turistku, ze které by mohlo kápnout pár kaček navíc. Jsem spíš holka ze sousedství, se kterou se rádi dají do řeči, a to je k nezaplacení.

Když se s nimi zapovídám, vždycky se dozvím něco užitečného. Někteří mi doporučí dobrou restauraci s lokálními specialitami, jiní zase zajímavá místa, která stojí za to navštívit. Já si pak můžu spokojeně vychutnávat nejen skvělé jídlo, ale i něco z jejich kultury a tradic.

Vždycky jsem ráda cestovala, ale jak jsou jazyky důležité mi pořádně došlo až na gymnáziu. Měli jsme ve třídě studentku z USA, ale já se s ní skoro nebavila, protože jsem se bála udělat chybu. To by byl přece trapas. Když jsem ale pozorovala ostatní spolužáky, zjistila jsem, že tohle vůbec neřeší. Chtěli si prostě pokecat a nějaké chyby je nestresovaly. Chvíli mi to trvalo, ale postupem času jsem se naladila na jejich vlnu a začala být aktivnější.

Jazyky mě najednou začaly mnohem víc bavit, takže jsem se z nich rozhodla maturovat. To se ale nezdálo mému třídnímu učiteli. Živě si pamatuji ten okamžik, kdy se mi to snažil rozmluvit, protože já prý na jazyky nemám talent. Naštěstí jsem se nenechala zviklat, šla do toho naplno a odmaturovala s vyznamenáním. Od té doby už uběhla spousta času a já si s jazyky užila nemálo horkých chvilek i pár pěkných trapasů.

Se španělštinou jsem se poprvé potkala na vysoké škole. Šlo o volitelný kurz, ve kterém jsme každý týden probrali jednu lekci z učebnice a tím to haslo. I když jsem se jí ve skrytu duše chtěla naučit, tenhle způsob prostě nezabíral a já hned po zápočtu všechno zapomněla. Chvíli jsem to nechala být, protože jsem měla jiné priority, ale nakonec mi to nedalo.

Zlom nastal v roce 2013, kdy jsem se rozhodla, že to takhle nepůjde. Přerušila jsem školu a se slovní zásobou ročního dítěte jsem jela dělat au-pair na Mallorcu.

První den si pamatuji jako by to bylo včera. Hned odpoledne mě má nová rodina seznámila s kamarády ze sousedství. Krom toho, že Španělé jsou oproti Čechům dost hluční, byla jsem vyčerpaná z neustálé snahy pochytit alespoň zlomek toho, o čem se bavili. Večer jsem šla spát s hlavou jako střep.

Musím přiznat, že mě to trochu vystrašilo, ale nenechala jsem se odradit. Naučit se španělsky byl můj sen a já se ho nehodlala vzdát. Navíc se mi konečně naskytly ideální podmínky, kterých bylo třeba využít. A tak jsem se do toho pořádně obula.

Začala jsem chodit do jazykovky, pokoj polepila papírky se slovíčky a každý den se věnovala samostudiu. Nejvíc jsem ale vytěžila z času stráveného s šestiletou holčičkou, o kterou jsem se starala. Společně jsme se koukaly na španělské pohádky a seriály, četly si z knížek nebo hrály různé hry. Největší výzvou ale byly domácí úkoly, u kterých jsem neustále musela listovat kapesním slovníkem.

Po pár týdnech studia, a především napodobování mého okolí, jsem si uvědomila, že dokážu vést celkem slušné dialogy, i když pořád dělám spoustu chyb. Učení najednou vůbec nebylo mučení. Byla to přirozená součást mého každodenního života, která přinášela ovoce ve formě kvalitnější komunikace s mou novou rodinou a přáteli.

Španělštině jsem naprosto propadla, takže jsem se jejímu studiu věnovala i po návratu domů. Díky ní jsem mohla studovat na španělské a mexické univerzitě, zažít vysněnou exotickou lásku a také poznat řadu zajímavých lidí jako jsou například španělský velvyslanec či mexický šaman.

S mexickou španělštinou jsem se poprvé setkala na Erasmu v Andalusii, kde jsem se zamilovala do jednoho mexického studenta. Jelikož láska hory přenáší, po skončení semestru jsem se v Čechách zdržela jen na skok a letěla za ním do Mexika, kde jsme chvíli žili. Po pár měsících jsme se přestěhovali do Čech, kde jsme plánovali zůstat. Štěstí a úřady nám ale bohužel moc nepřály a my se po necelých dvou letech rozešli.

Láska k Mexiku ale nezmizela, takže jsem se tam při první příležitosti vrátila, tentokrát studovat. Jelikož jsem byla v posledním ročníku na vysoké, vedle psaní diplomky jsem měla jen pár předmětů, což znamenalo dost volného času na cestování. Navštívila jsem několik mexických států, koupala se ve dvou oceánech, ochutnala skvělé jídlo, degustovala tequilu, viděla pyramidy i vulkány, oslavila nejvýznamnější mexické svátky a spoustu dalších věcí, o kterých bych mohla vyprávět hodiny.

V zahraničí jsem strávila téměř dva roky a získala spoustu užitečných zkušeností, které už několik let sdílím se svými studenty, aby i oni mohli objevovat krásy španělštiny a hispánského světa. Začátečníky vedu krok za krokem po této nové cestě, zkušenějším hispanistům pomáhám zdolat náročnější překážky, se kterými se potkávají. Také jim dávám užitečné cestovatelské rady, které mohou ušetřit spoustu peněz i problémů.

Soukromých hodin ale stíhám jen omezený počet, a proto jsem pro vás vytvořila Cestovatelské kartičky pro začínající španělštináře, díky kterým se budete moct vydat na dovolenou na vlastní pěst, aniž byste měli strach, že se nedomluvíte.

A pokud se chcete učit pravidelně, přidejte se k nám na Instagramu, nebo na Facebooku. Najdete tam fráze z každodenního života, vysvětlení základní gramatiky, videa, se kterými si osvojíte správnou výslovnost, a spoustu dalších věcí.

Jsem si jistá, že i vy si můžete zamilovat španělštinu.