Už je to 8 let, co jsem naplno pustila do španělštiny

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Přesně před 8 lety touto dobou jsem ve Vídni nastupovala do letadla směr Palma de Mallorca, kde jsem měla pracovat jako au-pair. Byla jsem z té nové životní zkušenosti nadšená, ale když už se to blížilo, začalo mi docházet, že mám žít ve Španělsku, ale vlastně vůbec neumím španělsky.

A co víc, musela jsem se postarat o šestiletou holčičku, která samozřejmě mluvila jen španělsky. Couvnout už ale nešlo, takže mi nezbývalo nic jiného než si sníst, co jsem si nadrobila.

Bienvenida a Mallorca

Jako by to bylo včera, když jsem přistála na letišti v Palmě a zmateně se snažila najít svou hostitelskou rodinu. Když na mě Katrin, maminka mé malé svěřenkyně, začala mluvit anglicky, byla to fakt úleva. Vytrhnutí z komfortní zóny angličtiny na sebe ale nenechalo dlouho čekat.

Hned první odpoledne mě má nová rodina seznámila s kamarády ze sousedství. Krom toho, že Španělé jsou oproti Čechům dost hluční, byla jsem vyčerpaná z té neustálé snahy pochytit alespoň zlomek z toho, o čem se bavili. Večer jsem šla spát s hlavou jako střep.

Trochu mě to vystrašilo, ale nenechala jsem se odradit. Naučit se španělsky byl můj sen a já se ho nehodlala vzdát. Navíc se mi konečně naskytly ideální podmínky, kterých bylo třeba využít. A tak jsem se do toho pořádně obula.

Kdo si počká, ten se dočká

Nebudu tvrdit, že se to stalo přes noc, ale po pár týdnech začaly být znát úžasné pokroky. Nejdřív jsem dokázala rozpoznat, kde začínají a končí jednotlivé věty. Později už jsem identifikovala i slova, a postupem času jsem začala rozumět, co kdo říká. Za nějakou dobu jsem vedla celkem slušné dialogy, i když jsem dělala spoustu chyb.

Na začátku něčeho nového je vždycky dobré si uvědomit, že se z nikoho nestane mistr ze dne na den. Musíme být trpěliví a vytrvat. Pokud to při prvních nezdarech nevzdáme, sladká odměna nás nemine.

Když si člověk věří, má napůl vyhráno!

Už jste určitě slyšeli, že naše mysl je mocná a že je to všechno v hlavě. Někdo tvrdí, že když něco opravdu chceme, celý vesmír se spojí, aby nám to umožnil. Pro některé největší pravda, pro jiné úplná blbost.

Já osobně věřím na sílu myšlenky, ale zároveň si nedělám iluze, že se něco stane jen tak samo. Pozitivní přístup sám o sobě nikdy nestačí. Chce to i přiložit ruku k dílu.

Proto jsem hned druhý týden na Mallorce začala chodit do jazykovky a prakticky každý den se učila doma. Když se na to podívám zpětně, možná mě trochu poháněl i pud sebezáchovy, protože žít s rodinou, které nerozumíte, se dlouhodobě prostě nedá.

Top 3 učební techniky, které se mi osvědčily

1. Nejvíc ze všeho mi pomáhalo napodobovat okolí. Opakovala jsem se celé fráze, aniž bych znala gramatická pravidla, což bylo ideální. V hlavě mi nelítaly gramatické poučky, takže jsem mluvila plynuleji. Šprtání gramatiky přišlo až později, a díky kontextu všechno dávalo mnohem větší význam.

2. Další naprosto skvělá věc, jak pochytit nový jazyk, je sledování pořadů pro děti. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomovala, ale pohádky typu Pepa Pig mi celkem slušně rozšířily slovní zásobu. Sledují je hodně malé děti, takže používají jednoduchý jazyk v kombinaci s obrázky, což jsem jako začátečník opravdu ocenila.

3. Když zrovna nebyl nikdo doma, přemýšlela jsem španělsky, a to ideálně nahlas. Ze začátku to byla samozřejmě obrovská výzva, protože jsem měla hodně omezenou slovní zásobu, ale byl to dobrý způsob, jak se naučit nová slovíčka. Ta neznámá jsem si zapisovala do sešitu, a pak je hledala ve slovníku.

Přemýšlení ve španělštině je skvělé nejen pro začátečníky, ale i pro pokročilé. Já to dělám do dneška. Když není nikdo po ruce, klidně si procvičím španělštinu sama se sebou :).